cs
Letecké katastrofy
S03E11 - Ocean Landing
Po čtyři hodiny bojoval kapitán etiopského dopravního letadla osamělou bitvu. Jeho stroje se zmocnili únosci, docházelo palivo a nezbývalo než nouzově přistát na mořské hladině...23. listopadu 1996 opustil letiště v Addis Abebě let č. 961 Etiopských aerolinek a vydal se na svou pravidelnou cestu do Abidjenu s mezipřistáním v Nairobi. Boeing 767 řídil zkušený kapitán Leul Abate. Na palubě se nacházelo 163 cestujících a 12 členů posádky. Let probíhal hladce. Zanedlouho vystoupalo letadlo do výšky dvanáct tisíc metrů. Po nějakém čase, kdy letoun vstoupil do keňského vzdušného prostoru, zvedli se ze svých sedadel tři mladíci a běželi k pilotní kabině. Rozrazili dveře a popadli hasicí přístroj a sekeru. Donutili druhého pilota opustit kokpit, kde zůstali sami s kapitánem. Dvaačtyřicetiletý Abate již za svou kariéru dva únosy zažil. Na rozdíl od svých některých kolegů ho tedy situace nerozházela. V první polovině devadesátých let byly v Etiopii únosy relativně častým jevem, za dobu šesti let bylo uneseno celkem deset etiopských letadel. Oba předchozí únosy, které kapitán Abate zažil, skončily šťastně, vždy se podařilo bezpečně přistát. Nyní se však ocitl v situaci, kdy tušil větší komplikace. Mladí Etiopané požadovali letět do Austrálie. Letoun však neměl dostatek paliva. Přestože Boeing 767 verze 200 byl vybaven větší palivovou nádrží, jež umožňovala delší dolety, v konkrétním případě měl stroj natankováno zhruba tolik paliva, aby bezpečně doletěl do Nairobi, vzdálené 3,5 hodiny, kde by bylo palivo doplněno. Byla to běžná praxe, s menším množstvím paliva a tím pádem i nižší váhou letounu se let stával ekonomičtější. Únosci ale nebrali kapitána vážně a jeho varování o nedostatku paliva na tak dalekou cestu nevěřili. Znali maximální možný dolet tohoto typu letounu a mysleli si, že jim kapitán o stavu paliva záměrně lže. Hrozili odpálením bomby, pokud by jejich požadavek nerespektoval.Cestující v přední části letounu začali být znepokojeni, přesto stále netušili, co se vlastně v kabině odehrává. Kapitán věděl, že pokud poslechne únosce a změní kurz směrem k deset hodin vzdálené Austrálii, nevyhne se zřícení do oceánu. Pokud únosce neposlechne, vystavuje se nebezpečí, že odpálí výbušninu. Nakonec se kapitán rozhodl vzepřít a pokračoval na jih, místo aby uhnul na východ. Sledoval pobřeží Afriky, protože věděl, že kdyby bylo potřeba nouzově přistát, většina větších měst zde byla vybavena letišti. Naneštěstí si toho po nějakém čase mladící všimli a kapitánovi nezbylo, než nasměrovat stroj nad oceán. V jeho hlavě se ale zrodil další plán. Zhruba v polovině cesty mezi Afrikou a Madagasakrem leží Komorské ostrovy, poslední kapitánova naděje. Přestože u sebe neměl potřebné mapy, jejich polohu se snažil odhadnout. V tu chvíli byly palivové nádrže ale téměř prázdné. Jeden z motorů vysadil a přestal fungovat. Kokpitem se rozezněl alarm upozorňující na nedostatek paliva. Kapitán se zachoval dle standardního postupu a zapnul záložní generátor, který dodával elektřinu. Stroj se v tu chvíli nacházel ve výšce 11,8 km, v takové výšce, kde s jedním motorem nelze fungovat. Kapitán musel sestoupit níž. I přes viditelné klesání letadla se kapitánovi nedařilo přesvědčit únosce k přistání na Komorech, jejichž letiště bylo v tu dobu ještě na dosah bezpečného přistání. Únosci se dokonce pokusili převzít řízení a nechtěně vypnuli autopilota. Stroj se začal prudce naklánět. Z obrovského Boeingu 767 se stal kluzák. Kapitánovi zbývala jediná možnost – přistát na moři...(Česká televize)
Více informacíEpizody
Drama nad Portugalskem
21. prosince 1992 se k jižnímu pobřeží Portugalska blížil let Martinair 495. Kapitánem byl šestapadesátiletý Willem van Staveren. Zkušený pilot a letecký instruktor u Martinair pracoval 24 let. Druhý pilot, jednatřicetiletý Ronald Clemenkowff létal pro nizozemské aerolinie tři roky. Nejmladším členem posádky byl devětadvacetiletý palubní inženýr Gery Glans. Piloti řídili třímotorový širokotrupý letoun DC-10. Do přistání zbývala necelá půlhodina. Na palubě bylo třináct členů posádky a 327 cestujících, většinu tvořili občané Nizozemska. Cesta z Amsterdamu do portugalského Fara měla trvat dvě a půl hodiny. Během klesání piloti zjistili, že letí do špatného počasí. Když se nad aktivní ranvej nasune bouřka, může přistávající letadlo vážně ohrozit potenciální střih větru. Kdyby se počasí zhoršilo, mohli odklonit na sever do Lisabonu, ale aktuálně to nebylo nutné. Jen několik minut před nimi ve Faru přistával jiný let společnosti Martinair. Podle meteohlášení se nejbližší bouřka nacházela přibližně deset kilometrů západně od ranveje. Ve vzdálenosti 12 kilometrů zahájil let Martinair 495 konečné přiblížení. (Česká televize)
Stealth Bomber Down
23. února 2008. Major Ryan Link a kapitán Justine Grieve končili čtyřměsíční nasazení. Jeden z nejmodernějších vojenských letounů na světě se řítil po dráze na Guamu. Andersenova letecká základna zajišťuje výcvik pilotů i podporu amerických vojenských operací v západním Pacifiku. Jejich mise toho dne byl návrat domů. Nasazení na Guamu skončilo, čekal je šestnáctihodinový let do Knob Nosteru v Missouri, kde se nachází domovská letecká základna. Byli jednou ze dvou posádek, které se toho dne vracely domů v unikátním vojenském stroji, bombardéru B–2. Jejich konstrukce označovaná jako „létající křídlo“, patří k zázrakům techniky. Letectvo za vývoj a výrobu letky těchto bombardérů utratilo čtyřiačtyřicet miliard dolarů. Letoun byl vyvíjen v období studené války v osmdesátých letech minulého století s cílem unikat sovětským radarům. Existuje pouhých jednadvacet kusů. Dokáže výrazně snáz proniknout nad střežené území, aniž by ho odhalila protivzdušná obrana či nepřátelští stíhači. Během 11 000 kilometrů dlouhého letu měla posádka doplnit palivo poblíž Havajských ostrovů a pak nad Kalifornií, odkud měla směřovat na Whitemanovu leteckou základnu v Missouri. Major Link působil jako instruktor pro B-dvojku. Kapitán Grieve byl zkušený pilot, u letectva měl nalétáno víc než 2500 hodin. Patřili mezi pouhé tři stovky pilotů oprávněných řídit neviditelný bombardér. Grieve a Link byli druzí v pořadí na vzletu, jejich stroj nesl jméno Spirit of Kansas. Piloti museli 168 tun vážící bombardér na práh dráhy navést opatrně, aby se neporušila celistvost pláště. Velitelem mise byl tentokrát kapitán Grieve, Spirit of Kansas se odpoutal od dráhy. Mohutný bombardér se téměř okamžitě prudce naklonil. (Česká televize)
Double Trouble
Na letišti v Lucemburku se 31. března 1992 ke vzletu připravoval let Trans–Air 671. Kapitán Ingemar Berglund byl nadmíru zkušený švédský pilot, Boeing 707 řídil více než deset let. Kapitán sloužil v armádě a v civilu většinou létal s nákladními letadly, měl zkušenosti s provozem v Africe a Evropě. Znal trasy a byl vynikající pilot. Ani druhý pilot Martin Emery nebyl žádný nováček, pracoval jako instruktor a řídící letového provozu. Boeing 707 byl letoun dlouhého doletu poháněný čtyřmi motory Pratt & Whitney. Byl to velmi silný a spolehlivý stroj, dokázal uvézt čtyřicet až padesát tun nákladu. Pilotům asistoval palubní inženýr Terry Boone. Boeing 707 nebyl příliš vybavený co do automatiky, u bočního panelu za piloty proto seděl palubní inženýr a ovládal jednotlivé systémy ručně. Mezi těmi, co létali na sedmsetsedmičce, patřil k nejlepším na světě. Toho dne je čekal sedmihodinový let z Lucemburku do Kana v Nigérii. Let 671 provozovala nově zřízená nigerijská společnost Trans–Air Limited, jejich klientem byly Kabo Air Cargo. Společnost vznikla jen pár týdnů před nehodou, zajišťovala výhradně přepravu zařízení pro ropná pole v Nigérii. Let Kabo 671 se ustálil ve výšce 8800 metrů. Letadlem cestovali také manažer přepravy a technik údržby. Nad Alpami se zhoršilo počasí, oblačnost sahala prakticky až do výšky deseti kilometrů. Letounem otřásaly turbulence. Po hodině letu, právě když dosáhli hladiny deseti tisíc metrů, se ozvala ohromná rána, po které téměř okamžitě následovala další. Letadlo se silně naklonilo doprava, kapitán s vypětím všech sil stroj vyrovnal. (Česká televize)
Pád do Tichého oceánu
Pád do Tichého oceánu
Let Alaska Airlines 261 stoupal 31. ledna 2000 k obloze nad mexickým městem Puerto Vallarta. Kapitán Ted Thompson sloužil u letectva a pro Alaska Airlines pracoval 17 let. Druhý pilot Bill Tansky létal téměř čtyřicet let, toho dne řídil. Oba piloti měli u kolegů velký respekt, byli to špičkoví letci. Letoun MD–83 mířil na sever, po mezipřistání v San Francisku měl pokračovat do Seattlu ve státě Washington. O osmdesát tři cestujících se staraly tři letušky. Patnáct minut po vzletu zjistili piloti problém, letadlo netrimovalo. Trimování jsou drobné změny polohy výškového stabilizátoru, který udržují letoun vyvážený. Když se rozsvítí tahle kontrolka, znamená to, že posádka bude mít potíže s ovládáním podélného sklonu, což je pro let zásadní. Výstraha naznačovala, že je stabilizátor zaseknutý a tlačí příď mírně dolů. Druhý pilot musel použít veškerou sílu, aby zvedl příď letounu. Přešel na manuální řízení. Držel řídicí páku a cítil stále vyšší tlak, který musel vyrovnávat. Musel hodně napnout svaly, bylo třeba s tím něco dělat. Přitahováním řídicí páky dokázali piloti vychýlit výškovku natolik, aby letadlo dál stoupalo. Dvacet jedna minut po vzletu se let 261 ustálil ve výšce 9400 metrů. Přepínače v kokpitu aktivují šedesáticentimetrový šroubový zvedák na zádi, jeho otáčením se stabilizátor vychyluje nahoru a dolů. Kapitán Thompson se pokusil aktivovat výškový stabilizátor pomocí pák na středové konzole. Doufali, že automat udrží letadlo ve vodorovném letu. (Česká televize)
Terror over Michigan
Terror over Michigan
5. dubna 1975. Čtyřiačtyřicetiletý kapitán Harvey Gibson se právě vrátil z nejhoršího letu své kariéry. Jeho svědectví vyslechl zástupce Federálního leteckého úřadu. Kapitán Gibson, původně letecký akrobat, pracoval pro Trans World Airlines 16 let. Palubní inženýr Gary Banks sloužil u letectva, ve společnosti působil desátý rok. Posádka měla přesně ty zkušenosti, které byly u sedmsetdvacetsedmičky potřeba. Letěli proti větru o rychlosti 180 kilometrů za hodinu. Kapitán chtěl do vyšší letové hladiny. Řidší vzduch klade nižší odpor, a to se může projevit zvýšením cestovní rychlosti. Sedmadvacetiletý Mark Moscicky byl vedoucím palubního personálu, se třemi dalšími kolegy se toho dne starali o 82 cestujících. Letěli úzkotrupým Boeingem 727, po pětačtyřicetiminutovém zdržení v New Yorku měl let do Minneapolis trvat tři a půl hodiny. Když měli cestující po jídle, Moscicki se chtěl sám navečeřet. Sotva se posadil, letadlo se začalo prudce otřásat a nebyly to turbulence. Letoun se nečekaně naklonil prudce doprava. Kapitán se pokusil letadlo zpomalit, aby se lépe ovládalo. Stroj však nereagoval. (Česká televize)
Náraz do stromů
Náraz do stromů
Za bouřlivé noci 12. listopadu 1995 se ve výšce 10 600 metrů nad Pensylvánií pohyboval let American Airlines 15-72. Kapitán Kenneth Lee a druhý pilot John Richards řídili dvoumotorový úzkotrupý letoun MD-83. Kapitán Kenneth Lee, bývalý vojenský pilot, pracoval pro American Airlines deset let. Také druhý pilot John Richards sloužil u letectva. V civilní sféře létal sedm let. Byla to velmi zkušená posádka, která své letadlo dokonale znala. Úzkotrupý letoun MD-83 měl dva turbodmychadlové motory na zádi, ocasní plochy ve tvaru T a šípové křídlo. Bylo to jedno z posledních letadel, kde se řídicí plochy ovládaly mechanicky z kokpitu. Šlo o dvouhodinový let z O’Harova letiště v Chicagu na Bredleyho letiště ve Windsor Locks ve státě Connecticut. Na palubě byla pětičlenná posádka a 73 pasažérů, mnozí z nich se vraceli domů. Do přistání zbývalo 25 minut. (Česká televize)
Černočerná tma
Černočerná tma
Let Air Illionois 710 vzlétl z letiště Capitol v illinoiském Springfieldu 11. října 1983. Posádka řídila Hawker Siddeley 748, turbovrtulový letoun určený pro přistání na kratších dráhách. Dvaatřicetiletý kapitán Lester Smith pracoval pro Air Illinois téměř pět let, byl jedním z jejich nejzkušenějších pilotů. Druhý pilot Frank Tudor byl u společnosti třetím rokem, také jeho si zaměstnavatelé velmi cenili. Hawker Siddeley 748 patřil ke strojům, které nahrazovaly DC-3 v oblasti osobní, nákladní a vojenské dopravy. Převážně se však používaly pro regionální lety, ideálně se hodily pro krátké tratě spojující illinoiskou metropoli s menšími městy. Necelé dvě minuty po vzletu se rozsvítilo výstražné světlo. Letadlo bylo vybaveno dvěma devítikilowatovými generátory, které dobíjely baterie a napájely elektrické systémy. Jeden z nich hlásil závadu. Druhý pilot pravý generátor odpojil, aby ochránil zbytek elektrického systému letadla. (Česká televize)
Podobné tituly
O pořadu
Letecká doprava je nejbezpečnějším způsobem přepravování osob i zboží po celé naší planetě. Každou minutu jsou ve vzduchu tisíce strojů letících všemi možnými směry. Většina z nich dosáhne bez problémů svého cíle. Jsou ale okamžiky, kdy se posádky a cestující dostanou do situace, jež může skončit tragicky. Námětem šestidílného kanadského cyklu dokumentárních rekonstrukcí jsou události, které se na kratší či delší dobu staly středem pozornosti sdělovacích prostředků. Autoři rekonstruují průběhy známých leteckých nehod prostřednictvím obrazových a zvukových archivních materiálů, výpovědí svědků, pozůstalých, leteckých odborníků a vyšetřovatelů. Svou důležitou roli má také počítačová animace, jež evokuje to, co snad mohli jen tušit dispečeři u svých radarů, a to, co v několika posledních sekundách svého života viděli muži v pilotních kabinách. Charakteristickou součástí cyklu jsou pak hrané scény, které vypovídají o tom, k čemu všemu během letu došlo a jak se s mimořádnými situacemi vyrovnávali lidé za řídícími pákami, jejich neviditelní partneři ve střediscích letového provozu a konečně i pasažéři, jež svůj osud vložili do jejich rukou.Seznam dílů:1. Když na palubě vypukne požár (Fire on Board)2. Když se za letu otevřou dveře (Unlocking Disaster)3. Když dojde palivo (Flying on Empty)4. Když nefungují přístroje (Flying Blind)5. Když je nebe příliš těsné (Deadly Crossroads)6. Když na palubu vstoupí teroristé (The Killing Machine)(oficiální text distributora)