Vesmír objevů - S01E06

Epizody

Dostupné za 3 dny

S1E1

Vesmír objevů - S01E01

, Prima ZOOM, 50 minut

Vesmír objevů - S01E01

Populárně-naučný pořad zaměřený na vědu, technologie a vesmír. První řada představuje různé objevy a snaží se vysvětlit, jak funguje svět kolem nás. Každá epizoda se věnuje jinému tématu, například vesmíru, moderním technologiím nebo vědeckému výzkumu. Dokument kombinuje reálné záběry, animace a vysvětlení odborníků, aby byla složitá témata srozumitelná.

S2E5

Vesmír objevů - S02E05

, Prima ZOOM, 67 minut

Vesmír objevů - S02E05

Syntetický život. Dokument Austr. (2020). Vydejte se na poutavou cestu vědou, vesmírem a technologiemi, během níž odhalujte převratné objevy minulosti i odvážné vize budoucnosti...

Dostupné za 4 dny

S2E6

Vesmír objevů - S02E06

, Prima ZOOM, 65 minut

Vesmír objevů - S02E06

Dobrodruzi a průzkumníci se stále vracejí ke zkoumání oceánu. Mořské dno je teoreticky prozkoumané. Pod běžnou hloubkou jsou kontinentální šelfy, abysální hlubiny, které se táhnou tisíce kilometrů, podmořské vodopády. Hlubiny se jeví jako obrovská prázdnota, ale jsou různorodé a bohaté. Arktický oceán není tak hluboký, Jižní oceán má hloubku až 7 kilometrů. Pod hladinou jsou pod ledem mikroskopické tvory, které se živí vrstvou řas. Vyskytují se tam také slizké oblasti fytoplanktonu. Rozlišuje se sladkovodní led a solanka, samotný zamrzlý oceán. Těžší materiál se potopí hlouběji, proudy teplejší a chladnější se promíchávají, rozšiřují se tak živiny po celé planetě. Většina oceánu je na povrchu, ale živiny a plyny cirkulují. Existuje také spoustu druhů, které se živí detritem na dně a okysličují ho - podobně jako žížaly na souši. Světlo pronikne do hloubky až tisíc metrů, v chladných oblastech ještě méně. S větší hloubkou světlo slábne. Ryby a další živočichové mají zářivé prvky, které slouží k maskování, komunikaci či přilákání partnera. Některé ryby jako žraloci mají fyziologické omezení hloubky, dostanou se asi do tří kilometrů. Vědci zkoumají, jak se liší od dalších, které proniknou do větších hloubek. Po všech ostatních živočiších, kteří se živí mršinami na dně, přichází červi. Potrava se dostává do vody díky fotosyntéze a také díky chemosyntéze. Jeden krab žije u hydrotermálních průduchů, zachycuje na sebe bakterie, které pak ze sebe sežere. Olihně a chobotnice se mohou vyskytovat až v sedmi tisících metrech. Ke studiu živočichů v hloubkách musí vědci odebírat vzorky. V oceánech lze sledovat přílivový cyklus. Pár zvířat má vědec obzvlášť rád. Korýše, kteří se živí mršinami. I hluboký oceán je postižen lidským znečištěním - jedno strašné místo našel vědec i v 10km hloubce. Lidé postupně omezují či zakazují různé druhy plastů, ale jakmile se to potopí do moře, živočichové se to často snaží spolknout. Nejde jen o plasty, v Arktidě jde také o rtuť, která nakazí maso zvířat, kterými se živí lidé. Radioaktivní prvky se také dostávají do moře, tam už se nejedná o žádný cyklus, v moři vše končí. Pokud taje množství ledovců, dostává se do moře příliš sladké vody, která zpomaluje oceánské proudy a tím také brání cirkulaci živin a látek. Je zřejmé, že řada druhů v oceánech nepřežije. Je to zvlášť patrné u endemických druhů, které se vyskytují pouze v Arktidě a podobně. Příliv sladké vody ovlivňuje stratifikaci oceánu. Změnou klimatu se mění způsoby, jakým cirkulují kyslík a živiny. Lidé často nemyslí na hluboký oceán, ale ochranu si zaslouží jako celek.

O pořadu

Před 100 miliony let byly lesy plné života, byl to věk dinosaurů. Dodnes se stromy brání zranění vylučováním pryskyřice. Ta postupně za miliony let zkamení do jantaru, ve kterém jsou uvízlé kusy hmyzu a podobně a badatele je rádi zkoumají. Pro odborníky jsou pozůstatky hmyzích těl jakýmsi svatým grálem - díky dokonalému zachování i těch nejmenších detailů - struktury křídel a podobně. Většina zkamenělin se nachází stlačená ve vrstvách horniny, jantar naopak uchovává vše v původním tvaru. Existují různé barvy jantaru - v závislosti na lokaci, některé cestují oceánem dlouhé vzdálenosti. Kousky jantaru se extrahují ručně a opatrně z mnohem většího kusu uhlí. Paleontologie je podle jednoho odborníka zázrakem nízké pravděpodobnosti. K tomu, že se vůbec najdou kusy jantaru s pozůstatky hmyzích těl, vede velice dlouhá cesta. Zachovalé kusy jantaru se nakonec vyleští, aby se nerozpadal. Z kousků také mohou provést rentgenový snímek. V Myanmaru se těží jantar burmit už 2000 let. Vědci se o jantar z doby křídy zajímají jen pár desetiletí. Jednou za čas se v těchto kusech pryskyřice najde něco neobyčejného - například špička dinosauřího křídla z doby před 99 miliony let. Vypovídá něco o vývoji peří, které v průběhu času dostalo komplexnější strukturu. V jantaru se našly i vzorky zbarvení, které ve fosilních nálezech nelze identifikovat. Našel se také část kůže plaza, patrně gekona, nebo vzorky plžů. Někdy se najdou vzorky bezobratlých, kteří pak vyhynuly a dnes je není snadné rozpoznat. Odborník v jantaru našel 99 milionu let starý vzorek ocasu savce - nejstarší nález savce z fosilního záznamu. Jeho kolega byl ze vzorku také nadšený - zachování srsti a kůže. Vydali se zkoumat další identifikaci druhu, na chloupcích jsou další broučci - zákeřníci - a také pyl, což dále usnadňuje zařazení vzorku. Po použití rentgenového CT však nenašli žádné kosti. Samotná fosilie je velice plochá. Mohl to být maličký savec, který se v kusu mízy zachytil ocasem, zvíře se možná vysvobodilo, ale kůže se srstí tam uvízla. Přesný druh savce se asi nikdy nezjistí. Rozříznutí jantaru je až nejzazší možnost. Jantar se zkoumá také na základě pružného nebo nepružného rozptylu světla. Pomocí této techniky lze určit typ vazeb ve vzorku. Druh a čeleď tohoto savce s největší pravděpodobností neexistuje. Po vyhynutí dinosaurů (asi 66 mil. let) došlo k naprosté restrukturalizaci druhů. Nejstarší srst ve vzorku byla dosud 55 milionů let, tento je 99 milionů let starý. Vzorky slouží ke zpětnému náhledu na celé ekosystémy.