cs
Vesmír objevů (6)
Před 100 miliony let byly lesy plné života, byl to věk dinosaurů. Dodnes se stromy brání zranění vylučováním pryskyřice. Ta postupně za miliony let zkamení do jantaru, ve kterém jsou uvízlé kusy hmyzu a podobně a badatele je rádi zkoumají. Pro odborníky jsou pozůstatky hmyzích těl jakýmsi svatým grálem - díky dokonalému zachování i těch nejmenších detailů - struktury křídel a podobně. Většina zkamenělin se nachází stlačená ve vrstvách horniny, jantar naopak uchovává vše v původním tvaru. Existují různé barvy jantaru - v závislosti na lokaci, některé cestují oceánem dlouhé vzdálenosti. Kousky jantaru se extrahují ručně a opatrně z mnohem většího kusu uhlí. Paleontologie je podle jednoho odborníka zázrakem nízké pravděpodobnosti. K tomu, že se vůbec najdou kusy jantaru s pozůstatky hmyzích těl, vede velice dlouhá cesta. Zachovalé kusy jantaru se nakonec vyleští, aby se nerozpadal. Z kousků také mohou provést rentgenový snímek. V Myanmaru se těží jantar burmit už 2000 let. Vědci se o jantar z doby křídy zajímají jen pár desetiletí. Jednou za čas se v těchto kusech pryskyřice najde něco neobyčejného - například špička dinosauřího křídla z doby před 99 miliony let. Vypovídá něco o vývoji peří, které v průběhu času dostalo komplexnější strukturu. V jantaru se našly i vzorky zbarvení, které ve fosilních nálezech nelze identifikovat. Našel se také část kůže plaza, patrně gekona, nebo vzorky plžů. Někdy se najdou vzorky bezobratlých, kteří pak vyhynuly a dnes je není snadné rozpoznat. Odborník v jantaru našel 99 milionu let starý vzorek ocasu savce - nejstarší nález savce z fosilního záznamu. Jeho kolega byl ze vzorku také nadšený - zachování srsti a kůže. Vydali se zkoumat další identifikaci druhu, na chloupcích jsou další broučci - zákeřníci - a také pyl, což dále usnadňuje zařazení vzorku. Po použití rentgenového CT však nenašli žádné kosti. Samotná fosilie je velice plochá. Mohl to být maličký savec, který se v kusu mízy zachytil ocasem, zvíře se možná vysvobodilo, ale kůže se srstí tam uvízla. Přesný druh savce se asi nikdy nezjistí. Rozříznutí jantaru je až nejzazší možnost. Jantar se zkoumá také na základě pružného nebo nepružného rozptylu světla. Pomocí této techniky lze určit typ vazeb ve vzorku. Druh a čeleď tohoto savce s největší pravděpodobností neexistuje. Po vyhynutí dinosaurů (asi 66 mil. let) došlo k naprosté restrukturalizaci druhů. Nejstarší srst ve vzorku byla dosud 55 milionů let, tento je 99 milionů let starý. Vzorky slouží ke zpětnému náhledu na celé ekosystémy.
Více informacíO pořadu
Před 100 miliony let byly lesy plné života, byl to věk dinosaurů. Dodnes se stromy brání zranění vylučováním pryskyřice. Ta postupně za miliony let zkamení do jantaru, ve kterém jsou uvízlé kusy hmyzu a podobně a badatele je rádi zkoumají. Pro odborníky jsou pozůstatky hmyzích těl jakýmsi svatým grálem - díky dokonalému zachování i těch nejmenších detailů - struktury křídel a podobně. Většina zkamenělin se nachází stlačená ve vrstvách horniny, jantar naopak uchovává vše v původním tvaru. Existují různé barvy jantaru - v závislosti na lokaci, některé cestují oceánem dlouhé vzdálenosti. Kousky jantaru se extrahují ručně a opatrně z mnohem většího kusu uhlí. Paleontologie je podle jednoho odborníka zázrakem nízké pravděpodobnosti. K tomu, že se vůbec najdou kusy jantaru s pozůstatky hmyzích těl, vede velice dlouhá cesta. Zachovalé kusy jantaru se nakonec vyleští, aby se nerozpadal. Z kousků také mohou provést rentgenový snímek. V Myanmaru se těží jantar burmit už 2000 let. Vědci se o jantar z doby křídy zajímají jen pár desetiletí. Jednou za čas se v těchto kusech pryskyřice najde něco neobyčejného - například špička dinosauřího křídla z doby před 99 miliony let. Vypovídá něco o vývoji peří, které v průběhu času dostalo komplexnější strukturu. V jantaru se našly i vzorky zbarvení, které ve fosilních nálezech nelze identifikovat. Našel se také část kůže plaza, patrně gekona, nebo vzorky plžů. Někdy se najdou vzorky bezobratlých, kteří pak vyhynuly a dnes je není snadné rozpoznat. Odborník v jantaru našel 99 milionu let starý vzorek ocasu savce - nejstarší nález savce z fosilního záznamu. Jeho kolega byl ze vzorku také nadšený - zachování srsti a kůže. Vydali se zkoumat další identifikaci druhu, na chloupcích jsou další broučci - zákeřníci - a také pyl, což dále usnadňuje zařazení vzorku. Po použití rentgenového CT však nenašli žádné kosti. Samotná fosilie je velice plochá. Mohl to být maličký savec, který se v kusu mízy zachytil ocasem, zvíře se možná vysvobodilo, ale kůže se srstí tam uvízla. Přesný druh savce se asi nikdy nezjistí. Rozříznutí jantaru je až nejzazší možnost. Jantar se zkoumá také na základě pružného nebo nepružného rozptylu světla. Pomocí této techniky lze určit typ vazeb ve vzorku. Druh a čeleď tohoto savce s největší pravděpodobností neexistuje. Po vyhynutí dinosaurů (asi 66 mil. let) došlo k naprosté restrukturalizaci druhů. Nejstarší srst ve vzorku byla dosud 55 milionů let, tento je 99 milionů let starý. Vzorky slouží ke zpětnému náhledu na celé ekosystémy.