en
Dvě z Paříže
Televizní zpracování povídek G.de Maupassanta Šperky a Hrobničky. V povídce Šperky nás režisér Pavel Háša zavede do Paříže osmdesátých let minulého století. Ve skromném měšťanském bytě je pusto, ložnice uklizena jen zpola, jedna z manželských postelí je jakžtakž přikrytá pokrývkou, druhá rozestlaná. Na stěně fotografie něžné mladé ženy, převázaná černou stuhou, a pod ní na komodě stojí vázička s uvadlou růží. Zřejmě ji tam postavil nešťastný manžel Léon Lantin. Žena je oblečena do prostých šatů, které ovšem zdobí až nápadné množství šperků. Manžel si smutně povzdechne: "Ty bezcenné blýskavé napodobeniny byly její jediná slabost." Kde by chudinka také přišla k pravým? S Hrobničkami nás seznamuje elegantní čtyřicátník Bernard de Bardou, také ovdovělý, když v jedné ruce květiny a ve druhé hůlku, jak tehdy předepisovala móda, zvolna kráčí mezi úctyhodnými náhrobky pařížského hřbitova. Snad vzpomíná na milenku, s níž se rozloučil před pěti lety, když tu náhle zaslechne tichý, ale bezútěšný pláč. Vedle náhrobku, který oznamuje, že pod ním spočívá Louis Carrel, kapitán námořní pěchoty, který ve třiceti letech věku padl v Tonkinu, naříká elegantní mladá žena v černém závoji. Oplakává bratra, manžela? Zřejmě však žalem omdlévá a potřebuje pomoc...(oficiální text distributora)
More informationAbout show
Televizní zpracování povídek G.de Maupassanta Šperky a Hrobničky. V povídce Šperky nás režisér Pavel Háša zavede do Paříže osmdesátých let minulého století. Ve skromném měšťanském bytě je pusto, ložnice uklizena jen zpola, jedna z manželských postelí je jakžtakž přikrytá pokrývkou, druhá rozestlaná. Na stěně fotografie něžné mladé ženy, převázaná černou stuhou, a pod ní na komodě stojí vázička s uvadlou růží. Zřejmě ji tam postavil nešťastný manžel Léon Lantin. Žena je oblečena do prostých šatů, které ovšem zdobí až nápadné množství šperků. Manžel si smutně povzdechne: "Ty bezcenné blýskavé napodobeniny byly její jediná slabost." Kde by chudinka také přišla k pravým? S Hrobničkami nás seznamuje elegantní čtyřicátník Bernard de Bardou, také ovdovělý, když v jedné ruce květiny a ve druhé hůlku, jak tehdy předepisovala móda, zvolna kráčí mezi úctyhodnými náhrobky pařížského hřbitova. Snad vzpomíná na milenku, s níž se rozloučil před pěti lety, když tu náhle zaslechne tichý, ale bezútěšný pláč. Vedle náhrobku, který oznamuje, že pod ním spočívá Louis Carrel, kapitán námořní pěchoty, který ve třiceti letech věku padl v Tonkinu, naříká elegantní mladá žena v černém závoji. Oplakává bratra, manžela? Zřejmě však žalem omdlévá a potřebuje pomoc...(oficiální text distributora)