sk
Načeradec, král kibiců
Po filmařské stránce zajímavě provedené melodrama Ze soboty na neděli přineslo Gustavu Machatému zvýšený zájem tuzemských producentů, projevující se nabídkou realizace dvou projektů. Navzdory již podepsané smlouvě s firmou Elektafilm se nakonec Machatý na vzniku veselohry Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932) nepodílel. Důvodem byl neskrývaný pesimismus Vlasty Buriana, představitele titulní dvojrole, který se obával, že firmou vybraný režisér se nedokáže zdárně vyrovnat s „burianovským" pojetím filmové komiky. Větší důvěře se třicetiletý tvůrce těšil u vedení společnosti A-B, jež mu v předvánočním čase roku 1931 svěřila realizaci volného pokračování veselohry Muži v offsidu, které mělo obchodně těžit z aktuální popularity postavy filmového Richarda Načeradce v podání Huga Haase. Původní námět filmu dodal spisovatel a novinář Karel Poláček, jenž do děje zapracoval i motivy z nedávno dokončeného románu Hráči. Zápletka scénáře připravovaného původně pod názvem Načeradec, kníže kibiců se soustředí kolem dvou majitelů sousedících obchodů s konfekčním zbožím a jejich nicotného kavárenského sporu, který přeroste až do soudních rozměrů. Ze srovnání scénáře s natočeným filmem vyplývá, že Machatého a Poláčkovy ambice byly mnohem vyšší, než naznačuje výsledek. Bohužel, řada filmařsky elegantních propojení scén pomocí shodných obrazových motivů či zvukových efektů (stín kráčející postavy ve scéně přistižení milenců a scéně v biografu, resp. stejná intonace hlasu číšníka v kavárně a prodavače v kině) se do konečné verze nedostala. Podobně dopadly i scenáristické pokusy „vytáhnout" děj do reálného prostředí, mj. plánovanou „návštěvou" městských lázní, jež zůstala pouze na papíře. Snad i kvůli nemožnosti natáčet exteriérové scény s kontaktním zvukem, neboť ateliéry A-B v té době ještě nedisponovaly mobilní nahrávací aparaturou. S výjimkou krátké pasáže úprku ulicemi města je Načeradec, král kibiců čistě ateliérový film, jehož formální podobu se kameraman Václav Vích snažil ozvláštnit nápadnými jízdami prostorem studia, funkčními především při kavárenských scénách. Inspirace filmovou tvorbou Reného Claira je patrná zařazením dlouhé snové scény Načeradce s karetními králi či výše zmíněnou zběsilou honičkou, oblíbeným prvkem Clairových komedií. - Jiří Horníček (Letní filmová škola)
Viac informáciíO programe
Po filmařské stránce zajímavě provedené melodrama Ze soboty na neděli přineslo Gustavu Machatému zvýšený zájem tuzemských producentů, projevující se nabídkou realizace dvou projektů. Navzdory již podepsané smlouvě s firmou Elektafilm se nakonec Machatý na vzniku veselohry Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932) nepodílel. Důvodem byl neskrývaný pesimismus Vlasty Buriana, představitele titulní dvojrole, který se obával, že firmou vybraný režisér se nedokáže zdárně vyrovnat s „burianovským" pojetím filmové komiky. Větší důvěře se třicetiletý tvůrce těšil u vedení společnosti A-B, jež mu v předvánočním čase roku 1931 svěřila realizaci volného pokračování veselohry Muži v offsidu, které mělo obchodně těžit z aktuální popularity postavy filmového Richarda Načeradce v podání Huga Haase.
Původní námět filmu dodal spisovatel a novinář Karel Poláček, jenž do děje zapracoval i motivy z nedávno dokončeného románu Hráči. Zápletka scénáře připravovaného původně pod názvem Načeradec, kníže kibiců se soustředí kolem dvou majitelů sousedících obchodů s konfekčním zbožím a jejich nicotného kavárenského sporu, který přeroste až do soudních rozměrů.
Ze srovnání scénáře s natočeným filmem vyplývá, že Machatého a Poláčkovy ambice byly mnohem vyšší, než naznačuje výsledek. Bohužel, řada filmařsky elegantních propojení scén pomocí shodných obrazových motivů či zvukových efektů (stín kráčející postavy ve scéně přistižení milenců a scéně v biografu, resp. stejná intonace hlasu číšníka v kavárně a prodavače v kině) se do konečné verze nedostala. Podobně dopadly i scenáristické pokusy „vytáhnout" děj do reálného prostředí, mj. plánovanou „návštěvou" městských lázní, jež zůstala pouze na papíře. Snad i kvůli nemožnosti natáčet exteriérové scény s kontaktním zvukem, neboť ateliéry A-B v té době ještě nedisponovaly mobilní nahrávací aparaturou.
S výjimkou krátké pasáže úprku ulicemi města je Načeradec, král kibiců čistě ateliérový film, jehož formální podobu se kameraman Václav Vích snažil ozvláštnit nápadnými jízdami prostorem studia, funkčními především při kavárenských scénách. Inspirace filmovou tvorbou Reného Claira je patrná zařazením dlouhé snové scény Načeradce s karetními králi či výše zmíněnou zběsilou honičkou, oblíbeným prvkem Clairových komedií. -
Jiří Horníček
(Letní filmová škola)